Next

Co skill dělá

Na začátku session v rozdělaném projektu odpoví na otázku „s čím můžeme pokračovat?“ – rychle. Posbírá práci, která je rozhodnutá a nehotová, oddělí od ní to, na čem se právě pracuje v jiné session, zbytek seřadí podle toho, co je na stole nejvíc, vypíše ho kompaktně a několik nejaktuálnějších položek nabídne přes AskUserQuestion. Po výběru se do úkolu rovnou pustí, nebo – je-li to opuštěná session – řekne, jak ji obnovit.

Zbyla-li po předchozí session přerušená práce, nabídka se nestaví. /end ji při ukončení session zapsal do sekce ## Přerušený běh i s tím, čím se pokračuje, takže skill ji najde jedním příkazem, přepne se tam, kde leží, a okamžitě v ní pokračuje – sběr celé fronty by jen zdržel. Teprve když přerušené nic není, staví nabídku.

Režimy nemá. Argument je volné zúžení – /next review, /next DPH, /next Kola návrhu – a omezí celý výpis včetně práce ve větvích na položky, v jejichž názvu, textu nebo nadpisu sekce se výraz vyskytuje, bez ohledu na velikost písmen; položka sešít návrh po kolech patří k zúžení Kola návrhu vždy. Bez argumentu jde o celou frontu. Zúžení přerušenou práci nepřeskakuje do vedení: kdo zužuje, chce vidět frontu, takže se nabídka staví vždycky a přerušený blok v ní stojí jako položka, odpovídá-li zúžení. Na zúžení Kola návrhu spoléhá /architect bez jména kola – nabídku kol si přenechává sem, takže sekce Kola návrhu níž je rozhraní mezi oběma skilly, ne vnitřek, který se smí tiše změnit.

Co skill nedělá

• Nic nezapisuje ani nepřeřazuje. Zjistí-li, že je todo.md zastaralé (hotová položka, která se nepřesunula), řekne to jako poznámku; úklid souborů po session drží /end. Jediné, co mění, jsou vzdálené reference po git fetch.
• Nerozkládá práci na úkoly. Položka, která je na jednu session moc velká, se nabídne celá; rozpad do plánu dělá /breakdown.
• Nerozhoduje o nápadech z backlogu. Vypíše je, když fronta dojde, a přesun do todo.md nechá na uživateli.
• Nevybírá za uživatele. Doporučí, ale začne až po výběru.
• Neodjede kolo návrhu ani ho nesešije. Vybrané kolo i sešití předá /architect; tenhle skill jen drží, jak se kola nabízejí.
• Nesahá do práce jiné session. Co právě běží jinde, jen ohlásí – nepřepíná se do toho, nemerguje to a nenabízí to.
• Nemaže zápis přerušení. Kdy se sekce ## Přerušený běh smaže, říká Jak pokračovat v zápisu; dělá to až práce, která frontu dojde. Chybí-li zápis nebo je neúplný, nedomýšlí ho z hlavy.
• Nehlídá, jestli nad přerušenou prací běží jiná session. Přerušení končí řetězem /end → /clear v téže session, takže by kontrola hlásila jako obsazenou právě tu, která má pokračovat – a byla by nejpomalejší částí cesty, která má být rychlá. Druhé okno nad týmž worktree je věc uživatele.
• Neobnoví session sám. /resume je příkaz, který píše uživatel; skill mu dá přesné znění a skončí.

Jak je to postavené uvnitř

Přerušenou práci hledá jeden příkaz shellu ve Fázi 1 – projde todo.md a CLAUDE.md všech worktree a vypíše sekci ## Přerušený běh. Najde-li ji, víc se nepouští nic. Nenajde-li, pustí v témže volání collect.py, takže ani nabídka nečeká na kolo navíc.

Všechno ostatní, co jde zjistit mechanicky, posbírá jedním během skript collect.py v adresáři skillu a vrátí to jako JSON: kořen a uspořádání projektu, hlavní větev po git fetch, položky todo.md rozdělené podle sekcí, bloky kol se stavem z jejich větví, stav plánu, návrhové dokumenty, poslední průchody cyklem, rámeček cyklu z ~/.claude/standards/rules.md, necommitnuté změny a nesloučené větve i s tím, jestli nad nimi běží session. Živé a opuštěné session zjišťuje sessions.py, který collect.py volá – čte registr běžících session Claude Code (~/.claude/sessions/), ověří, že proces žije, a větev bere z posledního záznamu transcriptu, protože session ve worktree layoutu startuje v kořeni kontejneru.

Nástroj ListAgents je nenahradí – nevrací větev ani adresář projektu, a právě na větvi stojí rozhodnutí nabídnout, nebo skrýt.

Skripty jsou implementační detail. Závazné je jen to, co z nich plyne pro nabídku: úkol ve větvi, nad kterou běží živá session, se nenabízí; session, která běží – i obnovená v jiném okně –, se k obnovení nenabízí nikdy; opuštěná větev se nabídne jako první; a nedá-li se to zjistit, bere se větev jako obsazená a řekne se to nahlas.

Fáze 0 – Příprava

~/.claude/skills/preflight.md se nenačítá, ani structure.md a lifecycle.md. Co z nich skill potřebuje – kořen projektu a worktree layout, hlavní větev, stav pracovního stromu, režim umístění souborů, tvar bloku kola a pořadí kroků cyklu – zjistí nebo vyčte collect.py. Stav pracovního stromu neblokuje: rozpracované změny jsou položka fronty. Rychlost je tu celé zadání: každé čtení navíc je čekání, a u navázání na přerušenou práci by to bylo čekání na nic.

Fáze 1 – Přerušený běh

Bez argumentu pusť z adresáře session přesně tenhle příkaz, nic předtím a nic dalšího:

out=$({ git worktree list --porcelain 2>/dev/null | sed -n 's/^worktree //p' | grep . || pwd; } | while read -r d; do find "$d" -maxdepth 3 \( -path "$d/.*" -o -name node_modules -o -name vendor \) -prune -o \( -name todo.md -o -name CLAUDE.md \) -type f -print; done | while read -r f; do awk -v f="$f" '/^## Přerušený běh/{print "==> " f; s=1; next} s && /^##? /{exit} s' "$f"; done); if [ -n "$out" ]; then printf '%s\n' "$out"; else python3 ~/.claude/skills/next/collect.py; fi

Projde všechny worktree repozitáře – ve worktree layoutu tedy i větve vedle té, kde session stojí, a funguje i z kořene kontejneru – a v každém i podsložky do třetí úrovně, aby našel zápis v podprojektu klientské složky (zakazka/docs/todo.md, ~/.claude/skills/project/client.md, Podprojekt), i když má podprojekt vlastní repozitář ignorovaný gitem; /end zapisuje do todo.md projektu, ve kterém session stojí. Skryté složky, node_modules a vendor přeskakuje, aby hledání zůstalo pod vteřinou. Čte i CLAUDE.md, protože operativní projekt todo.md nemá a /end v něm zapisuje do projektového CLAUDE.md (~/.claude/standards/structure.md, Operativní projekt: režim CLAUDE.md); mimo git hledá od adresáře session.

S argumentem příkaz nepouštěj a jdi rovnou na Fázi 2. Zúžení znamená, že uživatel chce frontu – a /architect volá /next Kola návrhu, takže by jinak místo nabídky kol skončil v cizí přerušené práci.

Navázání

Blok se stejným nadpisem z víc worktree je jeden zápis, který zdědil pomocný worktree odbočený z větve (~/.claude/skills/findings.md, Zapracování) – slouč je dřív, než bloky spočítáš; platí ten z worktree, které blok sám jmenuje jako pracovní adresář, a nejmenuje-li žádné, první ve výpisu. Zbude-li víc bloků ### , v jedné sekci i napříč worktree → zeptej se přes AskUserQuestion, kterým začít: nadpis bloku jako label, první věta Jak pokračovat jako description a před ní worktree nebo podprojekt, leží-li bloky v různých – jinak uživatel nepozná, nad čím který poběží –, v pořadí výpisu. Žádný neoznačuj za doporučený, pořadí nerozhodl nikdo. Chybí-li **Jak pokračovat:** úplně, nehádej – vypiš, co v bloku je, a zeptej se, čím začít.

U jednoho bloku, nebo toho vybraného:

1. Přepni se do projektu, kde zápis leží – adresář nad docs/todo.md z řádku ==> (nad todo.md u projektu bez docs/, nad CLAUDE.md u operativního projektu); u podprojektu je to jeho podsložka, ne kořen worktree. Stojí-li session jinde, přejdi tam a řekni to jednou větou; ve worktree layoutu je to jediná věc, kterou nová session jinak nemá odkud vědět.
2. Přečti blok celý – po příkazu Fáze 1 ho výstup už obsahuje a soubor se zápisem znovu neotevírej; přicházíš-li k bloku z fronty (zúžení, odmítnuté navázání), přečti ho v todo.md na jeho místě, protože collect.py z něj vrací jen první větu Jak pokračovat. Mimo Jak pokračovat nese úvodní větu s tím, co musí předcházet: stojí-li tam krok, který se ještě neudělal (uživatel chystal změnu rozhodnutí), zeptej se, jestli proběhl, dřív než začneš – fronta nad neplatným stavem je práce nazmar.
3. Shrň ve třech až pěti řádcích: co se přerušilo a kdy, kde to leží, kolik položek zbývá, co předchází a čím se teď pokračuje.
4. Řekni první závěrečnou větu z Fáze 5 a proveď první akci z Jak pokračovat:
   • Je to skill (/review branch, /implement) → vyvolej ho přes nástroj Skill s argumentem ze zápisu. Blok mu neopakuj jako zadání – zbývající položky si přečte z todo.md sám, a říká-li zápis, že se s nimi má porovnat výsledek, stojí to v Jak pokračovat, ne v tvém shrnutí.
   • Je to položka nebo krok práce → načti soubory, na které ta položka odkazuje, a pusť se do ní. Další položky ber v pořadí zápisu; každá nese varianty a doporučení, takže je předkládej tak, jak jsou zapsané, ne od nuly.
   • Je to zapracování sekce ## Rozhodnuto k zapracování → zapracuj ji podle ~/.claude/skills/findings.md, Zapracování – odpovědi tam už padly, takže se na ně neptej znovu.

Od té chvíle běží běžná práce podle pravidel projektu, ne tenhle skill. Přeruší-li uživatel navázání s tím, že chce vidět frontu, zastav rozběhnutou práci, pusť python3 ~/.claude/skills/next/collect.py a pokračuj Fází 2; přerušený blok v ní stojí jako položka, ale za doporučenou ho neoznač – právě ho odmítl. U jednoho bloku se předem neptá, protože navázání má být okamžité a přerušit ho uživatel může kdykoliv.

Fáze 2 – Sběr

Výstup collect.py máš z Fáze 1; se zúžením ho pusť z adresáře session jako python3 ~/.claude/skills/next/collect.py --all – --all vrátí celou frontu, protože zúžení filtruje i to, co by se do vrcholu nevešlo. Bez head a bez dalšího zpracování v shellu, výstup je jeden řádek JSON a skript si jeho velikost hlídá sám. Nic dalšího nečti – každé další volání stojí vteřiny čekání, a výstup skriptu na nabídku stačí. Soubor otevři jen tehdy, když bez něj položku opravdu nejde popsat.

• Skript skončil chybou (není to git repozitář ani operativní projekt, nejde určit hlavní větev) → řekni to a skonči závěrečným verdiktem.
• docs je CLAUDE.md → operativní projekt (~/.claude/standards/structure.md, Operativní projekt: režim CLAUDE.md): fronta jsou jen sekce ## Přerušený běh a ## Otevřené body jeho CLAUDE.md. Otevřené body zapsané u témat skript nesbírá – řekni to v poznámkách. Místo v cyklu neodvozuj, operativní projekt do cyklu nevstupuje; layout none znamená, že nemá git, takže práce ve větvích odpadá.
• docs je null a nic dalšího nenašel → projekt frontu nevede; řekni to a skonči.
• fetch je failed → pokračuj, ale v poznámkách řekni, že hlavní větev může být stará.

Srovnaný todo.md čti mechanicky. V pásmech práce (Teď, Potom, Později pod # Fronta) je pořadí priorita a velikost nese každá položka v poli size (~/.claude/standards/structure.md, todo.md), takže skript vrátil jen vrchol fronty – nejvýš deset připravených položek v pořadí souboru – a u sekce, ze které se něco nevešlo, počet v more. Pořadí ani velikost neposuzuj znovu; právě to je úsudek, který se přesunul k zápisu položky.

legacy není null → todo.md srovnaný není: skript vrátil celou frontu jako dřív a v legacy důvody. Seřaď ji podle Fáze 3 a velikosti odhadni podle structure.md, todo.md a do poznámek napiš jednu větu: fronta není srovnaná (důvody z legacy), takže pořadí i velikosti jsou odhad, a srovnat ji jde dorovnáním projektu přes /project. Nic víc – nesrovnaný soubor je okolnost, ne práce, kterou by se mělo začít.

Co z výstupu je položka fronty:

Popis položky může být zkrácený a dolovat ho zpátky se nesmí. Výstup nad ~30 kB harness do kontextu nevloží – uloží ho do souboru a dá jen náhled –, takže skript si sám hlídá rozpočet a popisy položek dokrátí. Na kolik, říká text_limit: null znamená celé popisy, číslo zkrácení na tolik znaků, 0 popisy zahozené a zbylý název. Jednořádkový výpis Fáze 4 vystačí se jménem a velikostí vždycky; teprve u tří čtyř položek, které jdou do nabídky, otevři todo.md na jejím místě – a jen tehdy, když se z názvu description napsat nedá. Číst kvůli tomu celou frontu znovu je přesně ta ztráta, kvůli které skript vznikl.

Položka odložená k datu

Položka, která nese hned za názvem od <datum>, má smysl až od toho dne – typicky vyhodnotit provoz přes /evaluate, kterou tam zapsal /release. Skript to rozhodl za tebe, pole not_before a waiting:

Datum nepočítej sám a nepřepisuj ho. Dnešní den zná skript a porovnal ho; položka, u které si termín přepočítáš z hlavy, se nabídne ve špatný den (~/.claude/standards/rules.md, Hodnotu, kterou čte stroj, nepiš).

Závislosti ber jen ze zápisu, ne z odhadu: řádek Čeká na, pole waits u položky (skript ho vytáhne i z konce dlouhého popisu, který text ořízne), pořadí v plánu, výslovná zmínka v položce. Tuší-li se závislost, která zapsaná není, řekni ji u položky jako domněnku.

Práce ve větvích

Úkol, na kterém se právě pracuje v jiné session, se nenabízí – druhá session by ho rozjela podruhé a větve by se srazily. Úkol v opuštěné větvi se naopak nabídne jako první – je to zapomenutá práce, ke které se patří vrátit dřív, než se začne nová.

Obsazenost už rozhodl skript, pole state:

Na položku z fronty větev přiřaď podle pole rounds (kola s řádkem Větev), podle changes (které položky větev v todo.md a plan.md mění nebo odškrtává; adds_stitch znamená sešití návrhu) a nakonec podle jména větve a commits – shoda jen podle jména je domněnka a řekni to. Položka přiřazená obsazené nebo nejisté větvi se z fronty vyřadí; větev bez přiřazené položky se vypíše sama, s tím, co v ní podle commitů je.

Větev s current: true je ta, ve které session stojí: je-li abandoned, je to rozdělaná práce tady; je-li occupied, pracuje nad ní ještě jiné okno a platí totéž co pro jiné obsazené větve – i když je to hlavní větev (main: true). Hlavní větev skript vypíše jedině tehdy, když v ní opravdu něco leží – commit nad hlavní referencí, nebo neuložená změna v jejím worktree. Živá session to nestačí: session, která ve worktree layoutu startuje v kořeni kontejneru a vlastní větev si ještě nezaložila, hlásí jako svou hlavní větev – a stačilo by druhé otevřené okno nad projektem, aby práce mířící do hlavní větve zmizela z nabídky.

Kola návrhu

• Kolo s branch_state, jehož větev je v branches jako occupied, uncertain nebo abandoned, je práce ve větvi – řídí se Prací ve větvích, nikdy se nenabízí jako nové kolo. Chybí-li jeho větev v branches nebo je empty, nic v ní není a kolo se nabízí jako každé jiné. branch_state říká, co ve větvi čeká: hodnota řádku Stav z todo.md ve větvi (rozhoduje se = rozhodování, rozhodnuto = zápis před sloučením), nebo merge_pending (zbývá sloučit, provede /merge), když blok kola ve větvi už chybí a zbývá jen sloučení.
• Kolo bez větve se nabízí se spouštěčem /architect <kolo>; u něj řekni, do kterých dokumentů sahá (Sahá na) a jestli se to kříží s rozběhnutým kolem. Souběh neblokuj, jen na něj upozorni.
• Bez worktree layoutu větve kol nevznikají; kolo ve stavu rozhoduje se nebo rozhodnuto ber jako rozdělanou práci tady.

Místo v cyklu

Chybějící krok odvoď z artifacts a passes proti lifecycle, a jen pro osu – lifecycle["osa"] je řada, ve které každý krok čeká na výstup toho předchozího, takže díra v ní je nález. Rozhodují přitom dokumenty, ne průchody: kroky osy do ## Průchodů životním cyklem nepíšou, takže „chybí /architect“ poznáš z toho, že je requirements.md a není architecture.md, a „chybí /breakdown“ z návrhu bez plánu.

Z lifecycle["kontroly"] chybějící krok neodvozuj. Kontrolní kroky nejsou řada, stojí v mezerách a některé ve víc naráz, takže „ještě nepřišel na řadu“ u nich nic neznamená. Jediné, co se o nich dá z passes říct, je, že po odpracovaném plánu není zapsaný průchod /review – a to hlas jako domněnku.

/evaluate a /release se z artefaktů neodvozují nikdy. Chybějící operation.md neznamená, že se má vyhodnotit provoz – znamená obvykle, že se ještě nenasazovalo, a z repozitáře se to nepozná. Oba kroky mají vlastní spouštěč: /release výslovný pokyn uživatele a /evaluate datovanou položku v todo.md, kterou tam /release zapsal (viz Položka odložená k datu výš). Nabízí se tedy jako ta položka, ne jako díra v ose.

Nejsi-li si jistý, že krok opravdu chybí, řekni to u položky jako domněnku – vědomě přeskočený krok se ze souborů pozná jen tehdy, když ho někdo zapsal.

Fáze 3 – Řazení

Obsazené a nejisté větve ani položky s waiting: true do řazení nevstupují. Zbytek seřaď:

0. Položky ze sekce ## Přerušený běh – zbytek práce, kterou předchozí session nedokončila, protože jí nabyl kontext nebo ji uživatel přerušil (zapisuje ji /end, podnět drží ~/.claude/skills/handoff.md, Přerušení dlouhého průchodu). Jdou první, před opuštěnými větvemi, a v pořadí, ve kterém je ta session zapsala. Je to práce rozdělaná do půlky, u které navíc nikdo nedrží kontext – čím dýl leží, tím spíš se přestane rozumět tomu, proč nález nálezem je. Položkou je celý blok ### , ne jednotlivé nálezy v něm: název je nadpis bloku, text první věta Jak pokračovat a spouštěč je Navázání z Fáze 1, které na blok naváže i se vším, co v něm leží. Do fronty se dostane jen se zúžením, nebo když uživatel navázání odmítl. Položka s branch leží v todo.md worktree té větve, ne v hlavní větvi – /end zapisuje tam, kde session stála; přiřaď ji větvi podle Práce ve větvích, takže u obsazené větve se nenabízí a opuštěná větev se nabídne jako tenhle blok, ne podruhé. Položka s project leží v podprojektu – /end zapisuje do todo.md projektu, kde session stála, takže z kořene klientské složky by se na ni jinak nedošlo. collect.py ji hledá stejně hluboko jako příkaz Fáze 1 a u položky řekni, ve kterém podprojektu leží; zbytek fronty podprojektu skript nebere, patří k jinému projektu.
1. Opuštěné větve – od nejčerstvější (last_ts). Větev bez session k obnovení, na kterou nikdo nesáhl déle než měsíc, nedávej na první místo – je to spíš zapomenutý pokus než rozdělaná práce; nabídni ji mezi ostatními a řekni její stáří.
2. Rozdělaná práce tady – necommitnuté změny, rozpracovaný plán, ## Parkované v session, ## Rozhodnuto k zapracování a ## Otázky dalšího kola; všechny tři skript vrací celé. Otázky dalšího kola se vypořádají ptaním podle ~/.claude/skills/findings.md, Ptaní.
3. Kola návrhu v pořadí podle Čeká na a chybějící krok cyklu.
4. Položky pásem v pořadí todo.md – pořadí je priorita a nepřeřazuje se.
5. Jen u nesrovnaného todo.md (legacy) pořadí souboru nestačí: položky bez nesplněné závislosti dej před ty, které na něco čekají, mezi nimi ty, na které čeká nejvíc dalších, a pak pořadí v souboru.

Položky, které čekají na nesplněnou závislost (waits), nevynechávej – patří do Čeká na něco.

Je-li fronta prázdná a volání není zúžené, vypiš backlog odděleně jako nezávazné nápady s upozorněním, že výběr znamená nejdřív rozhodnout o přesunu do todo.md. Do nabídky je nedávej.

Fáze 4 – Nabídka

Výpis je kompaktní: jeden řádek na položku. Podrobnosti – co se bude dělat a čím se začne – nese až description u nabízených položek v AskUserQuestion. Generování textu je nejpomalejší část běhu a totéž dvakrát je čekání navíc.

<zastaralá položka, kříž kol, domnělá závislost, položka odložená k datu i s tím datem, selhaný fetch – nebo že nic rozdělaného ani běžícího jinde není>

**Pracuje se jinde:** <název> (`<branch>`, <session / nejisté: proč>) · …

**Čeká na něco:** <název> (na <co>) · …

**S čím můžeme pokračovat**

1. <kolečko> <název> <(jen je-li co: čeká na …, opuštěná větev `<branch>`, rozdělané tady)>
2. …

<jen je-li co: + N dalších v `todo.md` – celou frontu vypíšu na požádání>

○ drobnost · ◐ střední · ● velký

Vypisuj to jako Markdown, ne jako blok kódu, a řádky nezalamuj natvrdo – ~/.claude/standards/rules.md, Styl odpovědí. Prázdnou část vynech.

Pořadí je schválně od kontextu k výběru: poznámky, práce jinde a čekající položky jsou okolnosti, které je dobré znát dřív, než se čte nabídka – a nabídka stojí poslední, těsně nad otázkou, ze které se vybírá. Poznámky jsou holý odstavec bez popisku a stojí úplně nahoře; práce jinde a čekající položky jsou každá jeden odstavec s tučným popiskem, položky za sebou oddělené ·, ne seznam – jsou to informace, ze kterých se nevybírá.

Tučný je jen nadpis a popisky částí, položky ne. Položka je kolečko velikosti a název, nic víc – stav „připravené“ ani velikost slovem se nepíšou. Do závorky za název patří jen to, co mění rozhodnutí: nesplněná závislost, opuštěná větev, rozdělaná práce tady. Připravená položka bez závislosti závorku nemá. Výpis se čte očima, ne jako tabulka, a slova navíc na každém řádku ho zahlcují.

Velikost je kolečko hned za číslem – obyčejný textový znak, ne barevné emoji: přebírá barvu textu terminálu, takže nesvítí, a napůl plné kolečko se čte jako napůl velký úkol. U položky todo.md ho ber z pole size; odhaduješ ho jen tam, kde chybí – u nesrovnaného souboru, sekce mimo pásma práce, kola, kroku cyklu nebo větve –, podle ~/.claude/standards/structure.md, todo.md.

Počet zbylých je součet more přes sekce. Řekne-li uživatel, že chce celou frontu, pusť python3 ~/.claude/skills/next/collect.py --all a vypiš ji stejným tvarem.

Spouštěč je skill, když ho položka jmenuje nebo když jde o krok cyklu, kolo či plán; u opuštěné větve obnovení session nebo pokračování ve větvi; jinak první konkrétní krok. Skill si nevymýšlej k položce, se kterou nemá nic společného.

Pak přes AskUserQuestion nabídni tři až čtyři položky v pořadí z Fáze 3; první označ jako doporučenou. description začíná kolečkem velikosti a nese, co se bude dělat a čím se začne – jednou, dvěma větami. Volbu Other doplňuje nástroj sám – vybere-li ji uživatel, jde o jiný směr, ne o odmítnutí. Nabízet není co – všechno běží jinde nebo na něco čeká –, výběr nepokládej a skonči druhou závěrečnou větou.

Fáze 5 – Předání

Před předáním opuštěné větve – se session i bez ní – pusť python3 ~/.claude/skills/next/sessions.py --project <root> (root z výstupu collect.py) a ověř obojí: že vybraná session není mezi živými a že nad větví nezačala pracovat jiná session nad projektem. Mezi výpisem a výběrem uběhla chvíle. Je-li obsazená, řekni to a nabídni zbytek fronty znovu.

Opuštěná větev se session k obnovení. Obnovit session neumíš – /resume píše uživatel. Dej mu oba tvary a skonči:

• v téhle session: /resume <session_id>,
• v novém okně terminálu: cd <start_cwd> && claude --resume <session_id> – start_cwd z resume: session se obnovuje z adresáře, kde startovala, a ve worktree layoutu to je kořen kontejneru.

Opuštěná větev bez session. Ve worktree layoutu přejdi do jejího pracovního adresáře podle ~/.claude/standards/worktree.md; bez worktree layoutu se na větev přepni jen s čistým pracovním stromem, jinak se nejdřív zeptej, co s rozdělanými změnami.

Je-li spouštěčem skill, vyvolej ho přes nástroj Skill s argumentem, který položku určuje. Nic z toho, co jsi posbíral, mu neopakuj jako zadání.

Jinak načti podklady, na které položka odkazuje, shrň ve třech až pěti řádcích výchozí stav a pusť se do práce. Od té chvíle běží běžná práce podle pravidel projektu, ne tenhle skill.

Zakonči jednou z těchto vět, nikdy ničím vágním mezi tím. U přerušené práce a vybrané položky ji řekni před vyvoláním skillu nebo začátkem práce – potom už běh tohohle skillu nekončí, ale přechází:

• Navazuju na: <nadpis bloku>, pokračuju <skillem / položkou „…“> v <pracovní adresář>.
• Vybráno: <položka>, pokračuju <skillem / prací na ní / obnovením session – napiš /resume <session_id>>.
• Vybrat není z čeho – brání tomu: <konkrétní seznam>.

Prázdná fronta i fronta, kde všechno běží jinde nebo na něco čeká, patří do druhé věty i s tím, co se prošlo: „v todo.md ani v plánu nic nečeká, v gitu není nic rozdělaného, backlog je prázdný“, nebo „kolo o DPH běží ve větvi architect-vat, kolo o fakturaci čeká na něj“.